1. představení dvou tvůrčích intervencí HaDivadla v rámci sezony Nerůst

ÚKÁZKA MÝCH AUTORSKÝCH ČLÁNKŮ

Nerůst. Takový cíl si dalo brněnské HaDivadlo, podle něj také pojmenovalo svou 47. sezonu. V tomto konceptu se snaží ukázat nové pohledy na možnosti a funkce divadla. Věnuje se proceduralitě i zákulisí tvorby, komunitnímu rozměru divadla a hledá možnosti, jak rozšířit diváckou zkušenost.

HaDivadlo se chce místo permanentní nové produkce vědomě zastavit a prohloubit pohled na realitu, která nás již obklopuje. Z toho důvodu také „recyklovalo“ některé starší inscenace, ke kterým přidalo doprovodný program. Ten bude mít v průběhu celé sezony různou formu. Plánuje experimentovat s vkládáním děl do zcela nových situací. Divadlo tak do programu zařadilo přednášky z kvantové fyziky, ale i z dějin literatury, speciální edice repríz s autorskými zásahy do ustálených struktur inscenací, bytové divadlo, workshop práce s emocemi pro děti nebo také imaginaci utopické budoucnosti ve tmě, kdy se místo sezení v divadle leží. Nabídne i možnost účastnit se rekonstrukce první čtené zkoušky pro diváky, kteří se ocitnou v roli herců. Některé tvůrčí intervence jsou součástí večerního hraní, jiné tvoří autonomní program ve snaze čerstvě nahlédnout na smysl divadelní práce.

První inscenace, na kterou byl aplikován koncept tvůrčí intervence, byla Naši – Studie rozhovoru o klimatické krizi. Premiéru měla tato inscenace na konci ledna roku 2020. Blok představení doplnila třídenní světelná instalace intermediálního umělce Michala Mitra, absolventa ateliéru intermédií na brněnské FaVU. Ve své práci přenáší sociologickou imaginaci do skulpturalních prostředí s elementy zvuku, světla a technologie.
Pětičlenné skupiny diváků si tak mohly před nebo po představení vyzkoušet terapii na vlastní kůži.

Před místností, ve které se terapie odehrála, běžela na televizi řeč herce Jiřího Miroslava Valůška, který světelnou terapii popisoval a "teleshoppingovým" způsobem nabízel. Uvnitř byly v prostoru předměty, které slouží v inscenaci jako rekvizity. Diváci tak sedí na gauči, nasadí si sluchátka a zadívají se na světelnou instalaci. Do sluchátek k nim promlouvá Valůškův hlas, který vysvětluje pozitivní vliv světla na lidský organismus. Terapii doprovází také zremixovaná hudba, která celý dojem dotváří. Světlo svítí střídavou intenzitou a problikává různou rychlostí.

Člověk tak odcházel z terapie s nejrůznějšími pocity. Na chvíli se cítil jako v jiné realitě. S otázkou a přemýšlením o ní: Co všechno dokáže světlo? . . . . .


































Druhou intervanci představovala scénografická instalace z fragmentů inscenací vynesená z podzemí HaDivadla do veřejnosti přístupné brněnské Alfa pasáže. Cílem bylo znovuobjevit možnosti a funkci toho, co nás obklopuje. Instalaci vytvořili scénografové Lenka Jabůrková a Matěj Sýkora.

Na dřevem vyskládaném pozadí byly umístěny jednotlivé objekty, které spolu fungovaly jako jeden celek. Výtvorem se prolínalo téma udržitelnosti, domova a dětské esence.

funkce divadla ~ nerůst ~ teď a tady ~ tady a teď ~ ale kam dál ~ ?

foto a text: Magdaléna Čevelová

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~